Krátká zpráva obsahující informaci, že společnost Zetor Tractors a.s. propustí do konce března příštího roku 40 % svých zaměstnanců, proběhla před několika dny médii. Celkem má jít o 260 zaměstnanců, kteří přijdou o své zaměstnání.
Zatímco Česká republika a podstatná část světa zažívá období hospodářské konjuktury, firma Zetor vykazuje od roku 2015 pokles odbytu svých výrobků. To i přes občasné zprávy, např. z roku 2017 jak firma Zetor vstupuje na trhy jako Zambie, Keňa, Uzbekistán, Filipíny či Rusko. Může to být strategickým odhadem, nebo třeba tím, že nové trhy nepokryjí zdaleka úbytek zakázek např. ve Velké Británii, v Polsku či Německu.
Ukazuje se však plně vratkost iluzí o trvalém sociálním státu v kapitalistickém společenském systému, kde rozhodující slovo má koncentrovaný bankovní kapitál a velké nadnárodní korporace. Tak v době, kdy je tzv. „hlad“ po pracovní síle a vláda a svazy zaměstnavatelů lákají do České republiky, pokud možno levnou pracovní sílu ze zahraničí, např. Ukrajiny, přijde více jak dvě a půl stovky zaměstnanců o práci. Nevím, zda jsou odbory ve firmě Zetor spokojené, nejspíš nikoliv. Byť se jejich zástupce pro ČTK vyjádřil, že se na propouštění dohodly s vedením firmy a k tomuto propouštění prý mělo dojít již dříve. Firma, ale očekávala obvyklé zvýšení zakázek v druhém pololetí, ke kterému nedošlo. Myslím, že v daný moment není úplně rozhodující, že se propouštění týká všech kategorií zaměstnanců. Podstatné je, že se dotkne lidí, kteří jsou odkázáni svými příjmy na výkon závislé práce, tedy prodej své pracovní síly. Podstatné rovněž je, že představy o možnosti trvale udržitelného sociálního standartu v kapitalistické společnosti, a to i v době tzv. hospodářské konjuktury, jsou pouhou iluzí. Tzv. sociální stát vznikl ve snaze vytvořit protipól vznikající soustavě zemí jdoucích, především v Evropě po druhé světové válce, jiným než kapitalistickým směrem. Měl udržet sociální smír, ne vždy, např. ve Francii se to dařilo. Od devadesátých let nastává neúprosná likvidace západního a severského modelu sociálního státu nadnárodními korporacemi a bankovním kapitálem. Tedy těmi strukturami, které se jej dříve snažily vytvořit. Nyní jej nepotřebují a v dravém kapitalismu je pro tytéž korporace přítěží ve vzájemném souboji obstát v konkurenčním prostředí a přerozdělit si trhy.
Kapitalismus nezná lidskost, to je podstatné. Je proto nezbytné se zbavit iluzí o kapitalismu, o tom, že příkladnou finančními ústavami, tzv. transparentností kapitálu a šetrnou státní politikou, služebním zákonem a jinými kroky se dají eliminovat hospodářské krize a prodlužovat období ekonomických konjuktur. Nezmění-li se vlastnické struktury a způsob přerozdělení nadhodnoty, není to možné. Ostatně z konjuktury v hospodářském cyklu kapitalistického výrobního způsobu profitují vždy vlastníci, zaměstnanci mají jen to, co si zpravidla těžce vybojují a jak se za jejich zájmy staví odbory.
Zetor je značka s 72 letou tradicí. Po roce 1989 se mnohokrát potácela nad propastí. Propouštění v této tradiční značce české ekonomiky se dotkne zaměstnanců. Těm, kteří jsou propouštěni, je nutné vyjádřit velkou míru solidarity a zároveň je třeba znovu odmítnou iluze o kapitalismu. Nejde mu o člověka, ale o zisk. Tolik ekonomy a řadou politiků vychvalovaná konjuktura mé své výrazné meze.