Vybrali jsme pro vás z médií
Bývalý ministr dopravy Francie Thierry Mariani, který v současné době vede francouzskou delegaci v Rusku, se na tiskové konferenci dostal do konfliktu s ukrajinským novinářem, který se jej zeptal, kolik za návštěvu Krymu dostal od Ruska peněz. „Váš dotaz nehodlám legitimizovat odpovědí. Jsem ochoten odpovídat na jakékoli politické otázky, vyvracet jakékoli politické názory, ale váš dotaz je skutečně idiotský. Odpovídat na něj rozhodně nehodlám. Naprosto vámi opovrhuji,“ nešetřil novináře francouzský politik. „Kolik platí vám, abyste nám zadával takové otázky?“ nenechal si provokativní otázku Francouz líbit. „Samotný fakt, že můžete klást takové omezené otázky, nacházející se na teritoriu Ruské federace, svědčí o tom, že je Rusko svobodnou zemí. Ještě horší je to, že kdybychom se nacházeli na Ukrajině, takové otázky by zaznít mohly jen těžko,“ dodal francouzský spolupředseda „Franko-ruského dialogu“ a doplnil, že od nynějška bude Krym navštěvovat s ještě větší vervou (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Konflikt-na-tiskovce-na-Krymu-Francouzsky-exministr-a-ukrajinsky-novinar-se-pustili-do-sebe-447374).
„Boj proti teroristické skupině Islámský stát (IS, v Rusku zakázaný) musí probíhat v naprostém souladu s mezinárodním právem, praví se v komentáři ruského ministerstva zahraničních věcí, rozšířeném v úterý v souvislosti s nálety USA na území Libye. V pondělí zaútočilo vojenské letectvo USA na žádost libyjské vlády národního souhlasu na pozice IS v libyjské Syrtě. „Rusko vždycky hájilo nutnost rozhodných akcí, zaměřených na likvidaci ISIL a dalších teroristických skupin, ať se nacházejí kdekoli, v naprostém souladu s normami mezinárodního práva. Přitom pokládáme za zásadně důležitou těsnou koordinaci úsilí všech států bojujících proti terorismu", zdůrazňuje ruské ministerstvo zahraničí“ (http://cz.sputniknews.com/svet/20160802/3658327/mzv-rf-letecke-utoky-libye.html).
„Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil dnes západné štáty z podpory terorizmu a zo schvaľovania pokusu o štátny prevrat, ku ktorému došlo v Turecku 15. júla. Informovala o tom agentúra DPA. Erdogan na dnešnom stretnutí so zahraničnými investormi v Ankare povedal, že “naši priatelia” držali palce pučistom a že po zmarenom pokuse o prevrat neposkytli Turecku pomoc. Celý puč bol podľa neho zorganizovaný zo zahraničia“ (http://www.hlavnespravy.sk/erdogan-obvinil-zapad-z-podpory-neuspesneho-prevratu/815256). „Ostrou kritikou na adresu západných krajín,“ referuje o tom slovenský web Hlavné správy, „nešetrili podľa DPA ani turecké provládne médiá, ktoré z organizácie prevratu obvinili priamo Spojené štáty. Tureckému prezidentovi a jeho stúpencom sa podľa DPA nepáči ani kritika Západu na adresu zásahu proti údajným pučistom, v rámci ktorého boli prepustené desaťtisíce štátnych zamestnancov a viac ako 10.000 ľudí turecké úrady zatkli.“
„Pokud by se nyní můj syn do Itálie vrátil, mohl by být zatčen,“ uvedl turecký prezident v italské televizi. A dodal, že by to mohlo způsobit problémy ve vztahu Turecka a Itálie. Necmettin Bilal Erdogan byl jedním z podezřelých v rozsáhlém korupčním skandálu, který vypukl v prosinci 2013. Kvůli úplatkům při veřejných zakázkách, praní špinavých peněz či ilegálnímu obchodování se zlatem byli tehdy v Turecku zatčeni podnikatelé, synové několika ministrů či ředitel státní banky. Zatčen byl i íránsko-ázerbájdžánský podnikatel Réza Zirráb, jenž stál za vývozem zlata do Íránu, čímž bylo porušeno mezinárodní embargo.
Erdoganova vláda – připomíná se na http://www.lidovky.cz/zabyvejte-se-mafii-a-ne-mym-synem-vzkazal-erdogan-italskym-soudcum-1dm-/zpravy-svet.aspx?c=A160802_191601 – „reagovala na skandál rozsáhlými čistkami, při nichž propustila či přeložila tisíce policistů a stovky soudců a prokurátorů, kteří se na vyšetřování korupční kauzy podíleli. Kauzu prokuratura na podzim 2014 definitivně uzavřela s tím, že nebyly shromážděny důkazy o páchání trestné činnosti.“
Turecko se rozhodlo uvést události kolem vojenského převratu na pravou míru a vyslalo delegaci do USA i do Evropy ve snaze ubezpečit své spojence, že všechno dobře dopadlo a puč neměl na jejich vztahy žádný dopad, informují Parlamentní listy (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Co-jsme-si-to-jsme-si-Turecko-a-USA-si-vymenuji-delegace-447361). USA však již vyslaly vlastního zástupce, aby se podíval na situaci přímo na místě. V pondělí dorazila do USA delegace tureckých vládních činitelů zastupujících jak současnou vládnoucí stranu, tak i ty opoziční. Jejím cílem je ubezpečit spojence, že nedošlo k žádným změnám ve vztazích mezi oběma zeměmi a zároveň také přimět USA k tomu, aby Turecku vydaly Fetullaha Gülena, o kterém Turci věří, že je strůjcem celého puče.
Druhou delegaci vyslalo Turecko do Evropy. Nejprve navštíví Brusel, posléze i Londýn. Obojí za účelem vysvětlit svým spojencům, co se vlastně událo. Podle jednoho z poslanců MHP, čtvrté největší turecké politické strany, dokázal puč jednu zásadní věc. „Něco dobrého z něj přece vzešlo. Lidé, parlament a politici konečně zasedli kolem jednoho stolu,“ prohlásil poslanec s tím, že šlo o nejkrvavější puč v dějinách země.“
„Rusko a Írán uvažují o zlepšení spolupráce svých vojáků, a proto země chtějí provést společná cvičení a vzájemně si vyměňovat pozorovatele, píší noviny Izvestija s odkazem na své zdroje,“ (http://cz.sputniknews.com/svet/20160802/3656650/jednani-rusko-iran-spolecna-cviceni.html). „Ruský ministr obrany Sergej Šojgu setkal s vedením zahraniční delegace, která přijela, aby se zúčastnila Armádních mezinárodních her 2016. Na základě výsledků jednání informoval Šojgu o rozšíření vojenské spolupráce s Íránem.“
„Francouzský prezident François Hollande snil o zcela jiném létu, než jaké ho potkalo. Mělo začít vítězstvím národního týmu na fotbalovém Euru, pokračovat ukončením výjimečného stavu v den dobytí Bastily 14. července a v poklidu doznívat v září klesající nezaměstnaností a předvolebními dary v podobě daňových úlev. Tyto sny však vzaly za své po sérii teroristických útoků. Jeho pětileté funkční období se ve svém závěru tak nekontrolovatelně zahaluje do tmy, píše deník Le Monde (http://www.securitymagazin.cz/zpravy/francouzska-vlada-je-uz-teroristickymi-utoky-vycerpana-1404051993.html). „Víme, že za deset let, až se bude vzpomínat na stěžejní momenty jeho prezidentského období, budou všichni hovořit o terorismu. Nepředvídali jsme to, ale tak to je," odevzdaně přiznává jeden z prezidentových poradců. Ještě hůře než jednotlivé útoky skousává vláda to, že se neustále opakují. Jak se lze pokaždé obracet na společnost, když už byla všechna opatření přijata a všechny způsoby, jak útočníky zjišťovat, vyčerpány?“
„Prezident Hollande se zase snaží po každém útoku měnit vystupování. "Snažíme se co nejvíce, abychom se neopakovali. Útoky se opakují, ale nejsou jeden jako druhý. Nechceme je takto banalizovat, přizpůsobujeme symboly a projevy," zní vysvětlení z prezidentova okolí. Proto po atentátu v Saint-Etienne-de-Rouvray nebyl Hollande tolik vidět a slyšet jako loni v lednu nebo listopadu, ale přenechal hlavní roli v komunikaci s veřejností ministerskému předsedovi. Prezident se s vědomím toho, že ho opozice nebude šetřit, stejně tak jako po loňských útocích, snaží zůstat mimo dosah politických třenic, i za cenu toho, že bude v ústraní. Naopak Manuel Valls svou aktivitu v médiích zvyšuje. Tábor Françoise Hollandea vsadil na to, že polemika ohledně zachování právního státu či o dostatečnosti bezpečnostních opatření v Nice v konečném důsledku uškodí těm, kteří je živí. "Pravice na sebe po Nice vzala velikou odpovědnost, nikdy jí nešlo o jednotu. Zůstala pozadu za společností, která nereaguje vůbec špatně," soudí prezidentovi poradci.“
„Podľa portálu Daily Mail tisíce demonštrantov vyšli do ulíc po tom, čo Angela Merkelová nemieni zastaviť inváziu moslimských imigrantov ani po tom, čo Nemecko zasiahla séria teroristických útokov. Merkelová, naopak, chce vo svojej imigračnej politike pokračovať. Na poslednej tlačovej konferencii dokonca vyhlásila opäť svoj známy výrok “zvládneme to” (http://www.hlavnespravy.sk/nemci-ziadaju-odstupenie-angely-merkelovej/815354). „Okrem demonštrantov v uliciach negatívne reakcie na adresu nemeckej kancelárky zaplavili aj sociálne siete. Často zdieľaným obrázkom je Merkelová s rukami od krvi, alebo s burkou zahaľujúcou jej tvár. Podľa posledného prieskumu až 83 % Nemcov považuje imigrantov za najväčší problém krajiny, pričom každý siedmy Nemec by migračný problém riešil pozitívnou integráciou, ktorá sa však v poslednej dobe ukazuje ako nereálna, keďže sa jedná o ľudí z úplne iného kultúrneho prostredia a s inou mentalitou. Každý piaty Nemec by, naopak, chcel imigráciu úplne zastaviť. Viac sa dočítate tu. Na stranu bežných ľudí sa postavil aj Bavorský premiér Horst Seehofer. Ten už dhodobo kritizuje migračnú politiku Angely Merkelovej. Najnovšie sa dištancoval aj od Merkelovej výroku “zvládneme to” , ktorý povedala na tlačovej konferencii po teroristických útokoch , ktoré v posledných dňoch zasiahli Nemecko. Informovali sme o to tu.“
„Prohlášení o možném obnovení projektu „Turecký proud“ („Turkish Stream") Moskva a Ankara vyvolaly poplach v Evropské unii, uvedla RIA Novosti s odkazem na zprávu agentury Reuters, která se odvolala na diplomatické zdroje v Evropské unii“ (http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/poplach-v-eu-tureckym-proudem-muze-rusko-obejit-ukrajinu/). „V Bruselu věří, že nový plynovod posílí pozici Moskvy. Podle evropských diplomatů, po spuštění „Tureckého proudu" ztratí Ukrajina ztratí status tranzitní země plynu do Evropy, zvýší se závislost EU na Gazpromu a budou zablokovány alternativní dodávky zemního plynu z kaspické oblasti.
„Nové přátelství mezi Tureckem a Ruskem může být problém, pokud Rusko bude snažit vyměnit Ukrajinu za Turecko," prohlásil vysoký úředník Evropské unie.
Zdroj řekl, že Ankara má zájem na dodávkách levného plynu z Ruska a je pravděpodobné, že bude předkládat řadu požadavků vůči EU.“
Letošní krymské léto láká nejen rekreanty, ale také lodě NATO. V černomořských vodách se jich shromáždilo kolem desítky. Takto tomu bylo naposledy v době gruzínské operace v roce 2008. Ruské námořnictvo ale nedovoluje lodím NATO přiblížit se k ruským břehům“ (http://www.eurasia24.cz/nazory/788-prapor-usa-nad-sevastopolem-jaky-osud-byl-pro-krym-pripraven-na-ukrajine). „Plány NATO, ve skutečnosti plány USA, byly ohledně Krymu vážné. Veškerý majdanovský povyk, řeči o eurointegraci, sliby vstupu do EU, byly spojeny především s Krymem. Američané se hodlali na poloostrově usadit s konkrétním cílem: rozmístit zde svůj systém protiraketové obrany a zároveň protivzdušné komplexy Patriot, aby mohli kontrolovat nejen vzdušný prostor jihu Ruska, ale také blokovat vypouštění ruských balistických raket na ohromném území. Nijak to neskrývali, Biden to řekl přímo: „Region mohl sloužit jako výborná základna pro NATO a přímo vojska USA.“ Jenže toto chápe i ruské vedení. Vladimir Putin bez okolků prohlásil: „Vstup Ukrajiny do NATO by znamenal nebezpečí pro celý ruský jih, pokud by si byli krymští nevybrali. Chápejte, nejsme proti NATO, ale nechceme, aby válečná aliance hospodařila kolem našeho plotu. Nejsou to špatní chlapci, ale je lepší, když budou přijíždět na návštěvu do Simferopolu oni k nám, než my tam k nim.“
„Ve skutečnosti ještě před majdanem už Američané na Krymu začali budovat infrastrukturu pro své letectvo. Začalo se s rekonstrukcí jedné ze sevastopolských škol. Měla z ní být základna námořnictva USA. Na Krym se chystali velmi důkladně. Rok před majdanem sestavili rozpočet na rekonstrukci řady budov v Sevastopolu a Simferopolu. Měly tam být štábní a výzvědné útvary. Ukrajinská letiště a posádky považovali za své a připravovali se na jejich přebudování podle standardů NATO.
Američtí vojáci se měli v dubnu 2014 začít na Krymu zařizovat. Domnívali se, že je všechno vyřešeno. Situaci zamotalo referendum a 18. března se Krym stal opět ruským. Zaoceánské hosty zde už nechtěli. Američané přiznali, že je Rusové převezli. Z bezmocnosti se alespoň pomstili sankcemi.
V roce 2017 měla končit dohoda Ruska s Ukrajinou ve věci pronájmu Sevastopolu pro vojenskou námořní základnu. To by se tam potom Američanům hospodařilo. Z Krymu je snadné vojensky ovládat prostor do Voroněže a Moskvy a v případě potřeby až do Turecka.
Kdyby získali Krym Američané, jistě by tam umístili mezikontinentální balistické rakety Minuteman III. Na letiště bombardéry, stíhačky a bitevníky. Mohla zde být uložena evropská nestrategická jaderná munice, která je dnes v Turecku. Protiraketový systém Aegis by mohl sloužit proti Rusku mnohem efektivněji.
NATO mělo plán na rozmístění svých základen na Krymu už v devadesátých letech. Američané soustavně lákali Kyjev do svých sítí zapojováním do společných cvičení na zemi i na moři. Kyjevští poslušně stáhli ohon a spěchali na manévry. Byli ochotni pustit americké lodě do Sevastopolu i do Feodosie, jen prostí civilisté je odtud vyprali s hesly „Yankee, go home“.
Plány USA už počítaly s Krymem jako s nepotopitelnou letadlovou lodí přímo v boku Ruska a s jeho prošpikováním zbraněmi. Měli už vyhlédnuté pláže pro rekreaci svých vojáků.“
„Ukrajinští představitelé jsou přesvědčeni o tom, že jejich země je příliš důležitá pro Západ v jeho konfrontaci s Ruskem a že Západ bude podporovat Kyjev, bez ohledu na to, co se děje na Ukrajině,“ píše prestižní americký žurnál Foreign Policy. A hned dodává, že se velice mýlí a Ukrajina by mohla přijít o pomoc Západu, nezačne-li vážně bojovat proti korupci.
Možná, že Rusko není nejzávažnější nepřítel, kterému Ukrajina čelí. Daleko větším nepřítelem je korupce, která ovlivňuje hospodářství a správu země na všech úrovních a ještě větším nepřítelem země a jeho lidu jsou jeho vlastní vůdci závislí na zahraničních politicích, píše se v článku.
Jediný způsob, jak porazit zakořeněnou korupci na Ukrajině, která brání normálnímu rozvoji ekonomiky, je změna právních norem, neboť bezpráví může být poraženo pouze nastavením právního státu. A to je právě to co požadovali demonstranti, kteří vyšli do ulic Kyjeva v roce 2013.“ Jenže i
„nová kyjevská vláda zůstala hluchá k požadavkům demonstrantů z kyjevského Majdanu, stejně tak ignorovala požadavky západních přátel. Americký viceprezident Joe Biden po dobu jednoho roku prosil ukrajinské orgány, aby poslaly do vězení alespoň jednoho zkorumpovaného oligarchu, ale přání nebylo vyslyšeno.“
Podle amerického časopisu se „ukrajinští představitelé dopouštějí velké chyby, že se domnívají, že je bude nadále Západ podporovat. Ukrajina má letos předvést výsledky svého boje s korupcí. „Spojené státy a další západní přátelé ztrácejí s Ukrajinou trpělivost," řekl jeden z bývalých ukrajinských ministrů. Stejný dojem z Ukrajiny má i bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer. Poznamenal, že ukrajinské elity "přeceňují geopolitický význam Ukrajiny". Podle něj už Západ nebude tolerovat žádné triky Kyjeva.
Už i někteří členové politické strany Blok Petra Porošenka tvrdí, že současný ukrajinský prezident jde ve stopách svého předchůdce, a vytvořil "klan" ze svých kumpánů, oligarchů, který většinu peněz poskytnutých námořnictvu západními zeměmi, vyplenil. Podle Foreign Policy, v případě, že vláda a prezident Ukrajiny neprokáží reformy v praxi, včetně odnětí svobody korupčníkům, budou vinni, že "ztratili cennou příležitost k vybudování demokratické a prosperující budoucnosti své země“ (http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/zpravy/fp-porosenko-se-obklopil-partou-svych-kumpanu-a-oligarchu/).
„V otázce Ukrajiny může dojít k velmi překvapivému vývoji. Tedy k překvapivému zejména pro naše putinobijce. Jinak západní mainstream už hlasitě spekuluje
o novém uspořádání Ukrajiny a rusko-amerických vztahů. Západní média si i ZDE všimla, že není možné držet nad vodou stát, v němž se synové oligarchů, kteří mají na svědomí smrt „obyčejných“ občanů, ač stíháni Interpolem, volně procházejí po Kyjevě. I tady se ukazuje rozdíl mezi ukrajinskou kleptokracií a našimi českými šibaly“ (http://news.e-republika.cz/article3670-Dostane-Ukrajina-nabidku-kterou-nebude-moci-odmitnout). A tak se dost možná „rýsuje se projekt „rakouského řešení“ Ukrajiny.“
Rakouská státní smlouva „byla podepsána v roce 1955 zástupci vlád Sovětského svazu, Velké Británie, Spojených států a Francie. Předmětem smlouvy byla mj. naprostá a bezpodmínečná neutralita a ochrana chorvatské a slovinské menšiny. Spor byl alespoň v tomto dílčím případě zažehnán a válka se nekonala. Dnes má Rakousko 18 zástupců v Evropském parlamentu. Za těchto okolností se zdá být rozumné se ptát, zda by podobná, moderní "Ukrajinská státní smlouva" modelovaná na rakouském precedentu mohla sehrát podobně kladnou službu pro všechny.“ Rusko takovým řešením „získá bariéru před NATO. Součástí dohody by totiž pochopitelně byl zákaz jakýchkoliv vojenských základen a cizích vojenských jednotek na území Ukrajiny. Území východní Ukrajiny by mělo zvláštní statut řešený ukrajinskou ústavou, a národnostní menšiny, samozřejmě včetně Rusů, zaručeny práva. Rusko-ukrajinská hranice by byla demilitarizována a byl by zaručen regulovaný, ale svobodný pohyb občanů mezi těmito zeměmi. Protiruské sankce by ztratily smysl a byly by zrušeny. Rusko by získalo prostor pro řešení terorismu na Kavkazu a stalo se spojencem Západu v boji proti této hrozbě i jinde ve světě. Putin takovou nabídku „Ukrajinské státní smlouvy“, aniž by sebe a Rusko znemožnil, odmítnout nemůže.“
Naproti tomu sama „Ukrajina získá prostor pro normální demokratické mírové řešení vnitropolitické situace. Součástí řešení musí být rozsáhlá amnestie bojovníků obou stran konfliktu a celonárodní usmíření. Mírová Ukrajina bude moci očekávat dlouhodobé investice jak ze Západu, tak z Ruska. Místo toho, aby mladí Ukrajinci bořili a zabíjeli, budou moci budovat svoji zemi. Občané Ukrajiny na takovém řešení nemohou prodělat.“
A „Západ může vyvážet nejen zbraně, ale i průmyslové celky s větší zárukou návratnosti investic než na potenciálně válečnou Ukrajinu. Vydrží-li „rakouský“ mír i pro Ukrajinu, vzájemně výhodná výměna bude ku prospěchu všem. A v neposlední řadě dojde k oživení obchodu s Ruskem, což pro ekonomiku EU může být velmi zajímavé. Díra po odchodu Velké Británie z EU tak může být více než zalátána. Taková Evropská unie se může stát důstojným partnerem Spojených států i Číny. Partnerství s Ruskem je totiž třeba pěstovat nejen na poli vojenském, ale především na poli politicko-ekonomickém. Ať si pražská kavárna říká, co chce, ale nejen Ukrajina, ale především Rusko vždy bylo a je součástí Evropy.“ Takže je „dost možná na stole nabídka, jakou nemohou odmítnout nejen Putin a Porošenko, ale vůbec nikdo. Ve hře je příliš mnoho.“
Na pozadí nástupu proamerických sil v severní Sýrii, které Washington aktivně podporuje leteckými údery, John Kerry vyzval Moskvu a Damašek, aby zastavily jakékoli pokusy o útoky na rebely, píše antiwar.com“ (http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/antiwar-usa-chteji-zastavit-ruske-udery-a-pokrytecky-mlci-o-vlastnich/). „Podle autora Jason Ditze, zní Kerryho komentář „o hodně více, než pokrytecky" proto, že Spojené státy samy aktivně útočí v severní Sýrii u města Minbidž, a navzdory tvrzení ministra se ani nepokouší zadržet rebely. V posledních měsících naopak Amerika ještě agresivněji podporuje boje v Sýrii, což vedlo ke zvýšení počtu civilních obětí. Zároveň Kerry kritizoval pokusy Moskvy evakuovat civilisty z bojových zón, zatímco Washington se neobtěžoval ochranou stovek civilních obyvatel před svými leteckými údery na jejich domovy.“
„Washington se zřejmě rozhodl rozdrtit Rusko spolu s Íránem a Sýrií, aniž by čekal na příchod Hillary Clintonové jako nově zvolené hlavy státu,“ (http://www.zvedavec.org/komentare/2016/08/6982-saudska-arabie-se-znovu-pokousi-nastrazit-na-moskvu-past.htm). „Z pohledu do zákulisí to vypadá, jako by vládcové Ameriky měli strach z možného vítězství Donalda Trumpa v nadcházejících volbách. Proto spěchají, aby dosáhli svého hlavního strategického cíle, kterým je svržení Vladimíra Putina a vyvolání změny režimu v Rusku za každou cenu. Ve snaze dosáhnout tohoto cíle se spoléhají na dvě strategie - stlačení cen ropy a podkopávání pozice Ruska a Íránu v Sýrii.“
A tak není pochyb o tom, uvádí shodný zdroj, že „nedávný neúspěšný pokus o převrat v Turecku jednoznačně ovlivnil postoj Rijádu k syrské krizi ve světle možného sblížení mezi Moskvou a Ankara. V případě, že uspějí pokusy Teheránu a Ankary o navázání úzké komunikace, veškerá moc v regionu se ocitne v rukou Ruska, Turecka a Íránu, což by byl z hlediska Saúdské Arábie krajně znepokojivý vývoj. Ve světle této skutečnosti Washington přiměl Království Saúdské Arábie (KSA) opětně nastoupit hospodářské tažení proti Moskvě. Je třeba poznamenat, že postoj Rijádu je silně ovlivněn Evropskou unií, která v posledních týdnech trpěla řadou teroristických útoků. Tyto teroristické útoky byly provedeny s pomocí Islámského státu (ISIS), proti němuž Moskva a Teherán úspěšně bojují. Z tohoto důvodu už Evropa rezignaci Asada více nenastoluje.“
A „poté, co selhalo diplomatické úsilí USA a Saúdské Arábie týkající Sýrie, začaly Moskva a Teherán diktovat vlastní pravidla hry. To přinutilo Rijád opětně kontaktovat Moskvu. Washington kalkuluje s tím, že s pomocí Rijádu začne Rusko spolupracovat, aniž by to Spojené státy něco stálo. A slova saúdského ministra zahraničí během jeho nedávné návštěvy v Bruselu o přání Rijádu, aby dnes mělo Rusko větší vliv na Blízkém východě než za do sovětské éry, to dosvědčují. Ádel bin Ahmed Al-Džubair prohlásil, že návrat Ruska ke statusu supervelmoci je skutečností a že jeho vliv nikdy nebude nižší než Spojených států a Evropské unie.“ Leckdo sice i dnes „říká, že pokud by Moskva souhlasila se saúdským návrhem, přineslo by to ozdravení ruské ekonomiky, zvláště když Rijád a další státy Perského zálivu odstraní tlak, který uplatňují na trzích s ropou a plynem. Vladimír Putin pak bude moci zlepšit životní podmínky většiny ruských občanů a otupí stávající domácí kritiku. Pokud Rusko tento návrh přijme, otevřou se údajně nové horizonty spolupráce s Evropou a se Spojenými státy a konflikt se Západem ohledně Ukrajiny postupně vyprchá díky upevnění regionální role Ruska jako klíčového hráče při urovnání syrské krize.“
Autor pak vyslovuje naději, že „ani tentokrát Rusko neuvěří saúdským slibům, protože jinak by spadlo do další pasti nastražené Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie bude vždy schopna dramatickým poklesem cen ropy ohrozit ruskou ekonomiku, ale Moskva už nebude mít možnost obnovit důvěru Sýrie a Íránu. Pokud Moskva odmítne, stále si udrží pozici nejefektivnějšího hráče v regionu, protože všechny karty jsou nyní v jejích rukou. Obnoví svou dřívější přítomnost na Blízkém východě a zároveň získá tolik potřebnou podporu Íránu stejně jako Turecka. Teherán a Ankara respektují pouze silného. Navíc to přiměje Spojené státy, aby se zaměřily na změnu režimu v Saúdské Arábii. Kromě toho zachování ruské vojenské přítomnosti v Sýrii znemožní přepravu katarského zemního plynu do Evropy pozemní trasou přes syrské území, což Moskvě umožní zachovat si prvenství v oblasti dodávek plynu do Evropy.“
Za situace, kdy „pro Rusko, Írán a Sýrii nyní nastupuje klíčový moment. Moskva je pod ohromným tlakem ze strany Západu a GCC. Sankce pokračují. NATO se přibližuje k ruským hranicím. A i když není jasné, kdo nastoupí do Bílého domu, Ruská federace nesmí uzavřít handl se Saúdskou Arábií. Můžeme jen doufat, že logika převáží nad přáním rychle vyřešit ve světle saúdskoarabských slibů všechny problémy, protože není nepravděpodobné, že tyto sliby budou splněny.“