Jaká bude vzdělanost našich dětí?
Nedávno jsem při úklidu narazil na svůj starý čtenářský deník. Počáteční stránky popisovaly mé první zkušenosti se čtením. Se zaujetím jsem studoval, jak jsem před lety hodnotil dětské knihy. Jak po vyprávění přišel popis, charakteristika a další útvary. Jak jsem postupně přešel od pohádek a bajek k pověstem, k životopisům, beletrii i populární vědě, jak byl časově čtením pokryt můj celý základní stupeň vzdělávací soustavy. I přes technické zaměření mé střední školy pak v další části čtenářského deníku navazovaly poznámky a postřehy z dalších přečtených knih.
Hned mne napadla kniha Panenství od Marie Majerové, jediná kniha, kterou na druhém stupni četl nedávno můj syn. Titulek si vybral z několika nabídek, asi tušíte proč. Ačkoliv obsah nebyl přesně tím, co mladý »puberťák« čekal, knihu přečetl, pak zhlédl i film, takže mohl porovnat a poznatky paní učitelce napsat… Nedivte se. Na prvním stupni sice měli ještě nějakou povinnou četbu, postupně však povinnosti zanikaly, vždyť i úkoly byly přece jen neúměrným zatěžováním žáků. A když se se synkem ve volné chvíli učím, uvědomil jsem si, že za zatěžování je dnes považováno i snad samo učení. A nejen to, syn neměl dokonce ani povinný lyžařský kurz a neměl ani plavání. Dílny a laboratoře? Ty se objevily až v posledních letech, ale v nedostatečném rozsahu...
Jako žáci jsme se také ptali, k čemu nám bude znát konkrétní zákon, matematiku nad rámec sčítání a násobení, češtinu a literaturu, když chceme dělat něco jiného. Ale dospělí měli tehdy ten rozum, že si význam všeobecného vzdělání uvědomovali.
Dnes je situace zřejmě skutečně jiná. A bude horší. Plánuje se další omezení vzdělávání – ministerstvo školství se chystá vydat nový obsah rámcových vzdělávacích plánů, kde chybí mimo jiné třeba Newtonovy zákony, prý pro přílišnou obtížnost. Zato přibývá třeba multikulturní výchova.
Úděsné. Je to snad cíl? Mít z většiny budoucího pokolení poslušné ovečky, které nebudou mít širší základ a budou tak snadněji manévrovatelné? Ovečky, které budou na vědu hledět jako na náboženství?
Další moji synové půjdou do školy za zhruba pět let. A já z nich ovečky mít rozhodně nechci!
Zdeněk ŠTEFEK