Sbratření v Holanech

30. 8. 2021

Sbratření v Holanech

Městys Holan. Místo je to v pravdě památném pro historii novodobou 20. století Československé republiky vyprávějící i také o jedné z pravdivých variant soužití národa českého a německého v jednom státě. Zemí, které přes svůj kapitalistický charakter v sobě od počátku svého vzniku a tím i obnovené české státnosti, nesla v řadách velké částí svých občanů bez rozdílu jejich národnosti velké sociální naděje. Přinášeli je Ti, kteří přežili peklo prvé světové války a vraceli se s fronty Italské a zejména východní Ruské plné zpráv o Sovětské revoluci, dekretu o míru, Dekretu o půdě, sociál spravedlnosti. Konečně přinášel je i sama nemalá část vracejíc se legionářů, kteří prostě nechtěli bojovat proti bolševikům za cizí zájmy a už vůbec ne místním bělogvardějským skupinám. Širá Rus vždy byla přítel a nikoliv naopak. Mnoha zemím v Evropě v nejtěžších chvílích pomohl , ale spíš vždy sklízela nevděk až válečné výpady. Ale to jsou mnohem širší kapitoly dějin.

Historie soužití Čechů a Němců na území dnešní České republiky má hluboké kořeny sahající až do 13. století.

Nejdramatičtější okamžiky tohoto soužití se však začaly odehrávat ve třicátých létech 20 století, kdy se v lednu 1933 stal německým kancléřem Adolf Hitler. O pět let později,na podzim 1938 následovala mnichovská konference. Po ní obsazení československého pohraničí a následně zcela rozbití Československé republiky. Vznik Slovenského štátu a Protektorátu Čechy a Morava. Následovalo jedno z nejtemnějších a nejhrůznějších období našich dějin. Šest krvavých let si vyžádalo na 360 tisíc lidských životů.

Mohli bychom říci že příběh, který vyústil rozbití Československé republiky zradou západních mocností Anglie, Francie za asistence Itálie už v podobě vazala nacistického Německa měl svým způsobem své dva protagonisty.

Byli jím dva muži Rudolf Lodgman von Auen a Karel Kreibich. Jeden, ten první pocházel z bohaté šlechtické rodiny. Ten druhý pocházel z chudých poměrů. Oba stejného původu stáli na opačných stranách politického a sociálního smýšlení.

Přestože Rudolf Londgman stál nakonec u zrodu Sudetoněmeckého krajanského sdružení a zatímco Karel Kreibich byl jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa měli v roce 1918 něco "společného". Sice to, když se oba stali protagonisty jedené, u nás dnes velice často zapomínané války.

Zatímco v 28. října a dny následující roku 1918 většina občanů vítala z nadšení vyhlášení republiky Československé, podle kronikáře, archiváře a historika Vladislava Jindry je popisováno co se naopak dělo například nedaleko od Holan v Novém Boru. Hned následující den 29. října 1918 vydávají cítíc se zaskočeni němečtí poslanci prohlášení, že odmítají další soužití s Čechy, a vyhlašují vznik vlastní provincie Deutsböhmen se sídelním městem Libercem. Obdobně dělo na Severní Moravě a ve Slezsku a rozsah takto zasažených oblastí dosahoval až 26 tisíc km čtverečních. T. G. Masaryk se vrátil do Československa 21. Prosince 1918 a nelze mu upřít snahu urovnat konflikt vyvolaný Němci s Čechy. Nicméně ještě slabé formující se vojsko republiky Československé s četnictvem muselo zasáhnout a udržet celistvost státu. Nebylo to vždy jednoduché a neobešlo se to vždy bez obětí na obou stranách.

Proč o tom hovořím dělnický Cvikov v jehož čele stál Karel Kreibich a patřil k nejrozsáhlejší německé provinci Deutsböhmen kapituloval poslední. Pak se osudy obou mužů zásadně rozchází. Ostatně rozcházeli se i v pojetí o charakteru odtržených německých provincií. Vyjadřovali onu touhu po

sociální spravedlnosti jíž byla o svého vzniku první Československé republika těhotná. Karel Kreibich měl zcela jiné sociální cítění a představu než Rudolf Lodgman von Auen

Tolik jsem chtěl říci k předehře dramatu jež se v třicátých létech V Československu po nástupu Adolfa Hitlera a nacismu v Německu začalo odehrávat.

V době kdy lord Runciman opět jednal s Konrádem Henlainem 28. srpna 1938 se u České Lípy, zde v obci Holany sešlo několik desítek tisíc Němců a Čechů, dnes podle zkreslené propagandy kolem 20 tisíc, podle záznamů poválečných okolo 30 tisíc lidí a podle některých pamětníků až 40 tisíc lidí, antifašistů. připraveno nahlas vyjádřit své přesvědčení a odhodlání, postavit se třeba i se zbrní v ruce proti Hitlerovi.

Jaký paradox. Tisíce lidí dvou národností svorně vyjadřují své přesvědčení a odhodlání a zatím stařičký lord Runciman poslouchá naléhání Henlaina, aby Československá vláda na důrazné doporučení Velké Británie vzala za základ sudetoněmecké otázky takzvaný autonomistický program.

Jak stojí na dochovaném plakátu zde v Holanech měl být položen základní kámen budoucí dětské ozdravovny. Organizátorem celé akce bylo družstvo Včela.

Není třeba příliš vysvětlovat jak těžký byl život dělníků, jejich chudých dělnických rodin v Rakousku Uhersku a tehdejší sociální demokracie hledala nejrůznější cesty jak životní podmínky těchto rodin zlepšit. Jedním z opatření bylo umožnit nákup co nejlevnějších potravin a nezbytných domácích potřeb. Za tím účel je založeno v roce 1095 i družstvo Včela a téměř současně dojde v českém pohraničí ke vzniku proletářského spotřebního družstva VORWÄRST pro rodiny německé národnosti. Obě družstva se stávají významnou pomocí pro nejchudší rodiny dělníků a spolupracují spolu.

A jestliže jsem zde hovořil o těžkých sociálních podmínkách a zároveň nadějí prvé Československé republiky bylo zejména pohraničí po celou dobu její existenci jimi poznamenáno Pro příklad mzda se vyplácen týdně, někdy v záloze a běžně maximální výši 10,-Kč prvorepublikové měny. Kdo dosahoval mzdy vyšší, třeba až 50,-K4 byl považován za relativně zajištěného člověk tzv., dělnické aristokracie.. To poskytlo živnou půdu pro levicovou radikalizaci a založení Německé komunistické strany v Československu právě v Liberci, ale rovněž později i pro krajně pravicovou fašistickou nacionální radikalizaci henlainova hnutí. Československá republika se k svému pohraniční chovala macešsky, investiční záměry spíše směřovaly do průmyslových center a Moravu, a velice omezeně a rovněž nedostatečně Zakarpatskou Rus do Užhorodu.

Vratně se, ale k Holanům. 28. Srpen 1938 , jak se organizátoři dohodli, se měly akce v Holanech stát mohutnou manifestací českých a německých odpůrců nacismu a to bez ohledu na vyznání či politické přesvědčení.To se zcela zdařilo. Na pozvánce proto stálo, a zde si dovolím citovat :

"Masovou účastí potvrdí český a německý národ svou touhu po bratrském soužití obou národů a pevnou vůli obhájit demokracii, svobodu všech národů, právě tak jako republiky", konec citace.

Organizátoři zajistili tři zvláštní vlaky pro účastníky akce, účastníci se sjely z Prahy, Kladna, Slaného i od Mladé Boleslavi, němečtí družstevníci přijeli zvláštním vlakem z Liberce, ale i Kamenického Šenova, Varnsdorfu, přišli legionáři, Sokolové, řada příslušníků jiných politických stran nejen sociální demokracie a komunistů.

Hlavní řečník sociální demokrat a zakladatel komunistické strany Bohumír Šmeral řekl , cituji :

"Když to bude nutné za šest hodin budeme na hřebenech těchto krásných pohoří a zamkneme hranici na pevný zámek…Semknuti, odhodláni, jednotní, slibujeme: Bude učiněno vše, co je nutno učinit v zájmu nezávislosti republiky, v zájmu svobody českého a německého lidu v

Československu, v dějinném zájmu celého velkého německého národa. Přes naše těla , pře hřebeny našich hor - fašistický útočník neprojde!". Konec citace.

Zde Holanech se sešlo na dvacet, podle některých odhadů třicet tisíc antifašistů. Šlo o nejmasovější odpor bránit republiku proti nacismu.

Zatím bez ohledu na to lord Runciman dál jednal s Konrádem Henlainem. Dne 13. září 1938 po Hitlerově nenávistném vystoupení začala otevřená ozbrojená vzpoura v Chebu a šířila se celým pohraničím.

Anglie, Francie, Německo se svým satelitem Itálií začaly znovu diktovat stále tvrdší podmínky. Jen Sovětský svaz stál na straně Československé vlády.

Lidé dokáží vyjádřit nezměrnou sílu a odhodlání. Nebezpečí fašismu, vysoce promyšlené snaha Evropského parlamentu vyvinit nacistické Německo z rozpoutání dosud nejhroznější války lidstva a přenést odpovědnost za ni na jejího vítěze Sovětský svaz, protiruské hysterie a i události končícího jednoho dějství dvacetiletého válečného konfliktu ve vzdáleném Afghánistánu nás nesmí ukolébat, že ve je minulostí jež se nemůže opakovat. Nezapomeňme, že fašismus je velice plíživé, nebezpečné zlo, majíc mnoho forem projevů. Oto více si žádá od nás občanů ostražitosti.

To co dokázali bez ohledu na svou národnost prostí chudí dělníci zde v Holanech 28. srpna 1938 musí zůstat mementem odhodlání a nikdy nezapomenuto.

Porovnejme si roky 1938 a 1939 se vstupem České republiky do NATO a okamžitou účast na bratrském bombardování bratrských Srbů a jejich hlavního města Bělehradu. Záměrně rozpoutanou protiruskou hysterii v naší zemi. Tragikomický a smutný zároveň odchod amerických vojáků a jejich vazalů včetně České republiky s Afganistanu.

Přesně to se teď děje. Kábul padl. Všichni utíkají v panice na letiště

Holany jsou mementem pro náš i německý národ, že lze žít v míru bez vměšování druhých zemí. N8š národ , antifašisté bez rozdílu vyznání a politické příslušnosti nezapomenou a KSČM bude usilovat o vytvoření jednotné protifašistické mírové fronty. Na závěr bych chtěl OV KSČM Česká Lípa poděkovat za pozvání na tento pietní akt.

Stanislav Grospič¨

Poslanec

Lídr kandidátky KSČM do Poslanecké sněmovny

Fotogalerie